Vítejte na mém blogu...


Život je jako duha, má tisíc odlesků barev, jen si vybrat, která je pro daný okamžik ta nejlepší ♥


citt 69

24. července 2015 v 18:14 |  Pocity, myšlení + od přátel 3 ♥


Kapky vody padají z nebe na chladnou zem. Hudba, kterou svým klapáním tvoří, je bouřlivá a nespoutaná. Plazí se po střešních taškách, skanou na okenní tabulky a sloučí se v louže na chladné zemi. Kéž by některá spadla na mou tvář a rozjasnila tento pochmurný den, jenž se zdá být beze smyslu. Slzy samotné matky přírody. Tak krásné a půvabné. Nositelky života, byť voda krví není…Ale musí být ty slzy smutné? Nebo jsou to slzy štěstí, či snad útěcha pro živočichy, že ještě není všem dnům konec? Nebo to snad ani nejsou slzy? Co by to tedy bylo, když ne ony? A jaké je jejich poselství?Sleduji ty drobné lesklé vodopády a uvědomuji si, že nejsou zlé. Rozhodně ne. Možná jen destruktivní. Ano, voda má moc destrukce, ale ta nemusí nic kazit. Je to moc velká, ale ne špatná. Ba právě naopak… jejich moc pomáhá, boří i tvoří. Každopádně je důležitá. Svět by se bez ní neobešel.Drobné kapičky, byť tak maličké se zdají, mají moc obrovskou. Jejich energie, ta magie, to je to, co skrývají před světem. Byť mohou lidem připadat tak nicotné, v podstatě jsou tou nejmocnější silou, kterou můžeme ve světě spatřit. Je v každé z nich, protože ty krůpěje jsou taktéž vlastní útvar, vlastní úžasné stvoření, které láme skály, bortí hráze a dává život všemu, což na zemi živo je.A přitom… kdo by kapku uctíval? Kdo by se jí klaněl či bál? Takového člověka jen těžko ve světě moderním hledati. Sami sebe považujeme za tak mocné, tak silné, byť nejsme více než ta kapka vody a bez ní bychom nebyli.Ach, pomíjivosti života, ty která jsi nad námi a ve svých rukou máš život náš, jež ovlivňuješ. Jak ty se musíš smát naší naivitě, té hloupé domněnce, že jsme více než ony. Než jakýkoli jiný živočich. Že jsme špičkou evoluce. Ti vyvolení, kteří stojí na vrcholu všeho.Každý z nás je kapkou vody. Zrozeni v oblacích. Spojeni v hmotný tvar. Padající oblohou. Každý máme jen část času vyhrazenou pro naši cestu. Náš let. Náš pád. A nikdo z nás neví, kde tato naše pouť skončí. Zda dopadneme na křídlo letadla, střechu mrakodrapu, do koruny stromů či až na tvrdou, chladnou zem. Nikdo to neví. A tedy ani neovlivní.Ale každý máme moc něco změnit. Možná nevíme, kterou cestou padáme, možná nemůžeme otočit náš směr, ale ovlivňujeme vše, co se děje kolem nás. Naší energií, tou mocnou magií, tím jací jsme. A pak, až jednou dopadneme, snad jako ta kapka vody smířeně se rozprskneme po okolí a zanecháme po sobě nesmrtelnou stopu na zemi, či se jen tiše vrátíme zpátky k oblakům. Jako každá z těch kapek vody. Každý z nás může změnit svět a každý z nás jej vědomky či nikoliv mění.Tak proč se na chvíli nezastavit a nepousmát se na kapky - poutnice? Dát jim trochu naděje a štěstí, aby jej šířily dále po zemi i k oblakům? Jen my totiž můžeme určit, s jakým poselstvím ta naše kapka dopadne. Proto se usmívejme. Veselme se s padajícími kapkami. Vytvořme díky nim lepší svět…....
 

citt 68

18. července 2015 v 14:57 |  Pocity, myšlení + od přátel 3 ♥

V pořadí třetí společná básnička stvořená na JednoDuše. Inspirací nám byla fotka a pak už jsme nechali průchod pocitům:-). Díky spoluautorkám, bez jejich přispění by tenhle příspěvek nebyl. Těším se na další společné pocity!

Zamčená srdce
Srdce jak zámek na půl otevřený
vzhlíží se v zrcadle chladivé plochy,
kabátek zlatý, však uvnitř nalomený
pocitem viny za minulé krachy.
Má úzký krk a voní po oceli,
jak křehký když chrání, co v něm je skryto,
pevný jak předsevzetí, co jsme měli
a smutný za všechno, co je nám teď líto.
Na třpytném okraji zdobí jej kapky,
co leskem svým dodávají na kráse
a uvnitř je dost místa pro pohádky,
vypráví naději a cestu ke spáse.
Čím plní se naše srdce zamčená
a co v nich dobrovolně ukrýváme,
proč drobí se jak oplatka máčená,
když nepravým odemkneme zámek?
Klíčkem otočí kdo nalezne sebe,
s lehkostí svá prokletí zruší,
dojde až tam, kam jeho cesta vede,
otevřem vrátka do našich duší?
Čím plní se naše srdce zamčená
a co v nich dobrovolně ukrýváme,
z jakého směru přijde proměna,
kdy s cvaknutím odemkneme zámek?
Kdy napořád už odemkneme zámek.
Ke stažení + další tvorba na:
http://jednoduse.net/zamcena-srdce/



Zamčená srdce Srdce jak zámek na půl otevřený vzhlíží se v zrcadle chladivé plochy, kabátek zlatý, však uvnitř nalomený pocitem viny za minulé krachy. Má úzký krk a voní po oceli, jak křehký když chrání, co v něm je skryto, pevný jak...
jednoduse.net

citt 67

23. května 2015 v 23:05 |  Pocity, myšlení + od přátel 3 ♥



Obrázek přišel od Jiřina Fehérváryová děkuji..
No a báseň? Ta je samozřejmě ode mě

Fotka uživatele Petr Hait Sáček.

Nádherná báseň, ta nemá chybu, prostě úžasná, ani se nedivím, že vyhrála...Gratuluji Básníkovi Petru Haitovi..

Fotka uživatele Jiřina Fehérváryová.
 


citt 66

10. května 2015 v 11:30 |  Pocity, myšlení + od přátel 3 ♥

Lubomír Müller

Maminko

Rozkvetlou dlaní vítá tě radostně
ve vlasech život, jenž stříbro jí dal.
Slabý dech má a nachýlenou hlavu
od času, co závod s ní hrál.

Úsměv má krásně láskou rozechvělý
a koutky úst od sebe malinko.
Na světě není, kdo by tě nahradil
pokud nám chybíš, maminko.

Fotka uživatele Lubomír Müller.

Lubomír Müller


Až soumrak stínem
světlo dožene
zašeptá díky
pro oči znavené
jež unavily jarní vzlyky
Tu dávnou píseň
se stromy učí
z kůry dubové
když zima mrzout bručí
že staré mění za nové
A já opět žasnu
jako hříbě vrané
když poprvé je na louce
a srdce ještě neorané
mu láskou tepe tichounce
/foto L.Müller/

Fotka uživatele Lubomír Müller.

Lubomír Müller

Sonet o naději

Z pláště noci hvězdu odpárat
do kapsy ukrýt pro příští den
pro všechny kterým světlo zhasne
když vyženou je ze zahrad ven
Ze zahrad láskou provoněných
kde nejsou plačky a srdce trnitá
kde rostou myšlenky jak stromy
obsypané květy života
Tu hvězdu stříbřitou mít jako naději
že dobře bude
a nebe věrnost chová
pro toho kdo zkouší zas a znova
najít slova která slaví
ty lásky věčné co nerezaví

Fotka uživatele Lubomír Müller.


cittt65

22. dubna 2015 v 20:09 |  Pocity, myšlení + od přátel 3 ♥



Krásný podvečer Jiřinko..

Fotka uživatele Vladimíra Haindl.

Fotka uživatele Vladimíra Haindl.

Kam dál