Vítejte na mém blogu...


Život je jako duha, má tisíc odlesků barev, jen si vybrat, která je pro daný okamžik ta nejlepší ♥


Mé myšlenky + verše2 + půjčené

D*100

14. října 2013 v 19:16

Když nejsme spolu, oba máme pocit, že nám chybí naše druhá půlka, nepřipadáme si celý, jako kniha o dvou svazcích, přičemž jeden se ztratil. Takto si představuji lásku, pocit neúplnosti ve chvílých osamocení...♥
Na co myslíš, když usínáš...?
Na co myslíš, když začínáš snít...?
Na co myslíš, když hladíš hvězdy ve Svém srdci...?
Prozradíš mi to lásko ♥
Kam nemůže slunce musí přijít lékař a tu bolest odstranit...♥♥♥
Miluji obyčejnou krásu a krásnou jednoduchost, ticho myšlenek propletených voňavou zelení... A miluji...♥ Ty víš...
Až štěstí zaklepe na moje dveře, nebudu doma, budu na louce hledat čtyřlístek a až ho najdu, kousek štěstí dám i Tobě ♥

D*99

14. října 2013 v 19:12

Až slunce zapadne tam v dáli,
já budu vzpomínat, jak jsme se na sebe smáli.
Až oblohu pohltí hustá tma,
budu vzpomínat na nás dva.
Až se mi oči zavřou spánkem,
já chtěla bych být jen vánkem.
Vánkem, co k Tobě přiletí
a splyne s Tebou v jedno objetí...♥ Dobrou noc lásko ♥
Tancoval bys, kdybych Tě vyzvala k tanci...?
Utíkal bys, a nikdy se neohlídl....?
Plakal bys, kdybys viděl plakat mě...?
A zachránil bys mou duši?.........

Zachvěl by ses, kdybych se dotkla Tvých rtů..?
Usmál by ses?
Prosím, řekni mi to.....♥
Tam uplet by jsi mi věneček,
co mi srdce zahřeje,
pak podívám se Ti do očí
a celý svět se s námi zatočí,
děkuji Ti , že jsi se mnou,
zůstaň prosím, napořád...♥

D*97

14. října 2013 v 19:10

Našela jsem Tě , ale ty jsi tam nebyl,
zapomněla jsem, ale přesto Tě vidím,
zhasla jsem, ale ty svítíš. Kdo jsi? VZPOMÍNKA ♥


bylinka

Kráčel andílek maličký světem, po cestě pomáhal lidem všem a hlavně dětem, nožičky bosé a šaty prosté, píšťalku na rtech svých...Slunce, hvězdy i měsíc na pomoc svolal, pokaždé, když slyšel pláč, pohladil bolest Tvou, neptal se na nic, usmál se na Tebe vzal Tvoje dlaně a tiše Ti zašeptal...Pohlédni na ně, velikou sílu máš, jsi na cestě životem, tak hlavu svou pozvedni s úsměvem vyhráváš, pak zmizel někde, andílek maličký, zřejmě šel cestou svou potěšit lidičky, píšťalku na rtech svých a v očích světýlka lásky ♥♥♥
V každém balíčku je něco ukryto, myslím, že láska, štěstí, víra a naděje ♥

D*95

14. října 2013 v 19:05

KAŽDÝ DEN SE TKÁ SÍŤ VĚČNOSTI.
KAŽDÝ DEN JE JAKO JEDEN UZLÍK.
NEVÍME KDY, ALE JEDNOHO DNE PŘIJDE RYBÁŘ
A ÚSPĚCH RYBOLOVU BUDE ZÁVISET NA TOM,
JAK ZAPLÉTÁME UZLÍKY ZDE DOLE, PRÁVĚ DNES...
ČLOVĚK JE KŘEHKÁ NÁDOBA, PLNÁ EMOCÍ A JIŽ VYŘČENÉ SLOVO JE MOCNOU ZBRANÍ...
PROTO VAŽME SLOVA, KTERÁ ŘEKNEME, ABYCHOM TOMU DRUHÉMU, JEHO NÁDOBU NEROZBILI ♥
Chtěla bych být tam , kde nikdo není...Chtěla bych být tam, kde smutek se v radost změní. Chtěla bych být tam, kde nic nebolí.,,Proč smutno je mi", kdo to ví, ať mi odpoví...Chtěla bych se toulat s tím, koho mám ráda"...Však možná někdy je lepší zůstat sama. Na zemi kolem mne všude jsou střepy mých snů...Střepy mých vzpomínek...Hledím kamsi do dálek. A ptám se sama sebe, proč nejdou slepit...A nebo proč nezmizí, vždyť sny se neplní a vzpomínky stále se mnou jsou. Chtěla bych být tam, kde nikdo není, kde smutek se v radost změní...♥

Vyzývám mysl svou,ať otevře své brány, ať cestu zamete v níž kroky Tvé jsou zvány, ať stíny rozjasní, pak poutníci jdou mi vstříc, abych našla co hledám! A mohla moudře říct...Vyzývám srdce své, ať rozevře své dlaně, ať každý příchozí je mým teplem chráněn...♥

D*94

14. října 2013 v 18:41

Můj život je jako zápas bez poločasu - pár střel na bránu, někdy gól, fauluje se v něm, ale nikdo nerozdává karty... Odpouštím, ale nezapomínám... Umím prohrávat, ale nikdy se nevzdávám... Nesnáším lež, ale vím, že pravda někdy bolí..... Ale nejhorší na něm je, že ho musím dohrát až do konce, protože mě nikdo nevystřídá...MTHMR ♥
Lidé zapomenou, co jste řekli...Zapomenou, co jste udělali...Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle Vás cítili ♥♥♥
Nádherný pocit, když zavřu oči, vnímám ho jen srdcem, protože v srdci je místa dost pro vše krásné...
Příjemný večer s láskou v srdíčku ♥

Nikdy nezapomeň vdechovat vůni života plnými doušky, udržovat plamen vnitřního nadšení, být vnímavá k pohlazení vzduchu, kterým procházíš a naplňovat všechny smysly obrazy, vůněmi a melodiemi světa. Ano, nezapomeň si vychutnávat chuť života, jeho královský nektar na květech nedotčené krásy, ten vybraný vlahý med plný tajných a kouzelných možností...

Až půjdu lesem,v mém srdci hraje song, obejmu ten největší strom,
opřu si o něj hlavu a zašeptám......


D*93

14. října 2013 v 18:30

"Opravdová láska nehledá vlastní štěstí, zapomíná na sebe, chce se všeho zříci, chce vše rozdat a tím nalézá své štěstí a stává se tak nezměřitelně bohatou"...♥

Jak často člověk musí zadržet slzu...Jak často musí spolknout nevyslovená slova...Jak často si musí zakrýt oči...Jak často se nadechnout svěžího vzduchu po dešti...Jak často musí zahnat ze svého nitra smutnou vzpomínku, aby dále dokázal kráčet cestou, po které začal jít...

Být stromem,který dává stín, být špetkou světla na soutoku cest, kamením,které jednou z rozvalin vezmou a vloží do základů měst, být aspoň ještě jednou něčím snem...

Prostřednictvím hvězd dotýkám se Tebe..Je to neopakující se pocit souznění...Jemný jako pavučina, lehký jako kapka rosy..♥
Když ,,ŽENĚ'' stéká slza, má na ni právo, protože nikdo nevydrží tolik, jako ona...

D*92

14. října 2013 v 18:27
Jak mám vzít do svých dlaní všechnu tu lásku, co mám k Tobě ve svém srdci. Jak Ti ji mám ukázat, abys věřil, že je jí víc než v těch řádcích, jenž Ti píši. Jak Ti ji mám dát, abys mohl být šťastný tím, že jsem a že Tě mám víc než jen ráda. Řekni mi lásko, jak...?


Píši si do své duše ,,Vše" co nemůžu dát....Vždy věř v to, co cítíš ♥
Když jarní květy září a slunce náhle plá, příroda svou náruč každému otvírá...
Ty zlatý klásku,
klásku na poli,
najdi mi lásku,
lásku, co nebolí...

Malíři jsou dospělé děti, které najednou vzali tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistili, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou, jak léčivé byliny...♥
Píši si do své duše ,,Vše" co nemůžu dát....
Ráda vzpomínám na ty, co mi schází...Když je člověk mlád, tak to nepocítí, až když stárne, začíná více vnímat vše, co je krásné, moudré... Začíná si vážit, že je třeba tráva zelená, nádherně kvetoucí stromy a jiné maličkosti života..
Řekni mi, jaký je rozdíl
mezi nadějí a čekáním,
protože moje srdce to neví
Neustále se ztrácí v mlze naděje...
Kde jsi????????

D*91

14. října 2013 v 18:23

Chceš vědět, co si o Tobě myslím? Zapamatuj si-Já nepřemýšlím o lidech jako jsi Ty...
Protože vím, že jsi z těch nejlepších koho znám..♥

Neptej se co udělají ostatní pro Tebe, ale co můžeš udělat pro ně.
Kráčej třeba peklem, však se zastav a ukaž cestu těm, co bloudí...
Spokojenost vždy přebývá v pokorné a tiché duši...
Číst, myslet, milovat, doufat - To jsou věci,
které nás činí šťastnými...
Stávám se tím, na co nejvíc myslím,
ale také přitahuji to, o čem nejvíc přemýšlím...
Největší žal v sobě drží Ti, jenž se nám zdají nejveselejší...
Nikdo se neptá na to, co je trápí...
Všichni si myslí, jak jsou šťastní, protože nás rozesmívají
a stírají nám naše slzy...Avšak ve skutečnosti...Pláčí potají...

D*90

14. října 2013 v 18:16

Mé kroky nejdou za Tvými,
ani mé tělo si Tě nežádá
Naše oči se nesetkaly
A má ústa o Tobě nepromluvila

Ale přesto všechno naše srdce bijí stejně...

D*89

14. října 2013 v 18:15

Bůh by měl hlídat sny vytvořené od srdce
a je jenom na nás, abychom nějaké prožili..♥
Není hanba bojovat za něco, co cítíš i když to někdo jiný nechápe
Hanba je jít proti svému srdci, zapřít city a být zbabělý jen proto, co povědí jiní...
Svítání po temné noci,
píseň ptáka, který zpívá melodii srdce..
Vůně květin z kterých se radují smysly...
To vše a mnohem ještě víc jsou momenty
z kterých se skládá celý život...
Předaleko, hned vedle slunce, mám své nejtajnější touhy a cíle.
Možná jich nedosáhnu, ale mohu k nim vzhlížet a vidět jejich krásu,
věřit v ně a snažit se je naplnit ♥
 
 

Reklama