Vítejte na mém blogu...


Život je jako duha, má tisíc odlesků barev, jen si vybrat, která je pro daný okamžik ta nejlepší ♥


Moje básničky - všeho chuť 2 i půjčené

A100

13. října 2013 v 11:47

Až slunce zapadne tam v dáli,
já budu vzpomínat, jak jsme se na sebe smáli.
Až oblohu pohltí hustá tma,
budu vzpomínat na nás dva.
Až se mi oči zavřou spánkem,
já chtěla bych být jen vánkem.
Vánkem, co k Tobě přiletí
a splyne s Tebou v jedno objetí...♥

A99

13. října 2013 v 11:38

S Tvou vlídnou tváří ke mně láska vchází
ty jsi můj úsvit nejhezčích dní
Jsi vše, co mám a všechno, co mi schází
Tvůj hlas jak píseň v uších mi zní
Když do Tvých očí se Ti chvíli dívám
do hloubky moří se potápím
Svá zklamání v těch modrých vodách smývám
a příštím ránem už se netrápím
Chci Tě mít blízko, jsi mé požehnání
můj svět je prázdný, když odcházíš
V Tvém náručí jsou všechna moje přání
krásou svých očí mě opíjíš …♥

A98

13. října 2013 v 11:37

Vánek se objevuje podobně jako šepot.
Nedělá hluk,nečiní hlasitá prohlášení.
Přichází potichu,neslyšíte ho a najednou je tady.
A stejně přichází pravda,
stejně přichází blaženost a láska.
Tohle všechno se dostaví podobně
jako šepot bez zvuku.
Najednou je to tu"bez objednání schůzky",
aniž by se zeptalo
"Smím dál?"
Prostě náhle vstoupí.
A tak se objevuje vánek
v jednom okamžiku tu je
a v jednom okamžiku tu není...

A97

13. října 2013 v 11:15


Oči modré jak pomněnky
vlasy jako zlatý déšť
jak maliny má své rtíky
to pro sebe si maluješ.

Po duze se k Tobě blíží
a v náruči Ti skončí
docela lehce, bez obtíží,
ona Tě miluje,tak neotvírej oči.

Pak ochutnáš zralé maliny
jak vánek pohladíš zlatý květ
ze snu se vzbudíš,bijí už hodiny
můj bože,zase ji chceš zpět.

Hlavu si schováš pod peřinu
a snovou vílu poprosíš,
vrať mi můj sen,aspoň na vteřinu,
adresu té vysněné si honem piš.

Spánek však ne a nechodí
co naplat,
skáčeš z postele,
pak úsměv na tváři Ti vyloudí
ta dívka.
Tamta od vedle.

Oči má sice jako dvě trnky
a vlasy barvy kaštanů
malin Ti nabízí plné dva hrnky.
A ty?
"Jen takovou chceš za ženu"...

A96

13. října 2013 v 11:12


Po nocích Ti píši krásná slova,
pestrá a vzletná jak motýl luční,
s pocitem víry v nás oba,
že staneme se nerozluční.

Podnikal bych expedice do Tvé mysli,
za den s Tebou se i k ďáblu dobýval,
pro Tebe i studny vyschly,
pihou na Tvé tváři bych se zabýval.

Vzal bych Tě i do Paříže,
kdybys chtěla,
vyrobil pro Tebe stav bez tíže,
a ty bys mne políbila.

Se zájmem Tvůj spánek hlídám,
schraňuji Tvé oči krásné,
jak v nebi si tu připadám,
kéž nám láska nevyhasne.

Ve Tvých snech se rozhlížet,
předčítat Ti z hvězdných pásů,
na Tebe v noci pomýšlet,
slanit skálu po Tvém vlasu.

Nebe modř Ti k nohám snést,
i když modrou ráda nemáš,
vždy se Tebou nechat svést,
a tou duší, jež postrádáš…

…můžu být přec já...

A95

13. října 2013 v 11:11


Stojím v reálnu naivních protestů
srdcí, co nenašly slzy čistoty
v hlubinách zármutku z odlesků
očí v temnotě vzdálené jistoty.

Bytím v parscích stíny spaluji
pro krásy obrysů k světelným stěnám
vciťuji posloupnost a pomalu vzdaluji
vteřinu vznícení, co v plamenech hledám.

Prolétnu časem svůj jediný okamžik
Tebou obsypán s květy v oslavách
rtům zamlklým, kterým chybí vzlyk
polibek zašlu prostorem v tichých obavách.

Zmítám provazy v obnově myšlení
vklíněné střepy činů sami padají
obcházím v bolestech Ty tratoly chycení,
přesto krvácí dlaně mé, co tápají.

Jsem vsoukáván v uzlinách s Tvými doteky
rohože puklin hledám sousledem probdění
smýkám se samotou příkopů do stoky
a v kaluži temna nacházím svitu lomení.

Prameny sluncí těla má svazují
s úsměvy krás v obdobách souladu
ostych zdvojení pro tíhu shazují
v soucitu chrlených omamných odhadů...

A94

13. října 2013 v 11:08


Neznám Tě,
Ale chci Tě, a ještě mnohem víc,
Slova plynou skrz mne,
a stále mne naplňují, něco říkajíc,
jenže já nereaguji.

Tyto hry nekončí,
je to víc, než mé vnímání,
budu hrát, až najednou zmizí.

Má loď se potápí,
proč zrovna nyní
a já bych chtěla tak moc domů,
máš na výběr, volá mne naděje hlas
mám ještě čas, mám ještě čas?

Tak pomalu následuji ty oči.
oči, které mne přece už znají,
nemohu se vrátit.
Ponuré nálady mě svírají,
drolí mne na písky,
natřu se černě, nejde to zvrátit.

Trpíš velmi moc,
stále se sebou válčíš,
dnes je čas výhry...

A93

13. října 2013 v 11:07


Jsi čirou kapkou ranní rosy
skrze níž poznávám svět
po Tvé kůží brouzdám bosý
tělo Tvé je skvostný květ

Chci něžně hladit okvětí
vonící višňovým sadem
slastně spočinout v objetí
zároveň padat volným pádem

Chci jako déšť se snášet
na rty prahnoucí po vláze
ve Tvém parfému se vznášet
něžně bořit křehké hráze

S pohledem do hlubokých očí
na chvíli v nekonečno věřit
v ten okamžik se hlava točí
ten pocit nelze ničím měřit

S vášní, které hranic schází
Tobě se odevzdávám celý
stud nás míjí, jsme oba nazí
žádný rozum, teď láska velí....

Kéž navždy plál by lásky plamen
kéž by hořel pouze z krás
kéž by čas byl jako kámen
a nerozpouštěl by se v nás...

A92

13. října 2013 v 11:04


Lásko dokaž mi,že jsi skutečná
nechci se belhat krajinou zpopelněných srdcí
klečet v krajině věčného ledu
šeptám si pro sebe ,,ne, už to tak nechci´´

Pozvání na drink
a noční flirt
neony pálící do očí
zatím je kam jít...

Někde chlápek zmlátil svojí holku
noc byla přikrčená
mrtvým úsměvem a s třešňovou rtěnkou
usmála se na mě další žena...

Řekl jsem něco stručného
a v srdci nechal tu slzu,
která možná byla jen dešťovou kapkou
která už v mraku nenacházela múzu.

Ty věříš v pět zaplacených drinků
tma věří v neony pálící do očí
víno věří v pravdu omámené mysli
a tvoje křivda v to,že se osud otočí.

A někdo věří v urvané sousto
co to změní
já věřím v nokturno mezi nocí a ránem
a věřím v pohlazení...

A91

13. října 2013 v 11:03


Hlavu plnou Tvých očí a smíchu a pusy,
co nás občas dusí, třeba když řekneš "co?"
A dlouhý noci milování,
kdy nad Tebou se tvář má sklání
jak na obraze v galerii,
myslím, že v Ermitáži jsem to viděl,
zblízka jsi ještě hezčí,
a vláda spánku oči svírá,
a kilometrů neubývá, neubývá...

Už vím, že všechno, co mám,
je láskou pokryté Tvou jak sníh na vrcholcích střech,
po všech koutech srdce mi bloudíš,
jsem šťastný, že mám Tě, mám.
Recitál: Jak miluji Tvou přítomnost,
kdy mohu se Tě kdykoliv dotknout a přesvědčit, že jsi,
miluji Tvou chůzi
a vznešenost a rozmyslnost slov
a usměvavé ráno, dobrý den,
a když je mi smutno,
můžu Tvému tričku říct "ahoj",
a ono, věř, jako by se usmálo,
hluboce, hluboce,
jak snad chlap ani neumí,
hluboce miluju Tě...
 
 

Reklama