Vítejte na mém blogu...


Život je jako duha, má tisíc odlesků barev, jen si vybrat, která je pro daný okamžik ta nejlepší ♥


Od Vladušky ♥

ŠO24

7. června 2014 v 11:42
  • V zajetí rýmů a okřídlených metafor Uléhám do prostěradel z veršů a slok A v hlavě zaznívá mi mořský chór do říše fantazie chybí už jen krok V posteli poezie spím už celá léta v posteli spojené ze tří pyramid Jen písmeno, slovo, věta Nechá mou báseň promluvit........

    34har03.jpg

  • Průzračná mohu se kolemjdoucím zdát, však ten, kdo na okamžik zůstane u mne stát, zjistí, že hladina je lehce mlhová... a pod ní ledacos se snadno uschová... Bublinka štěstí, kamínek se zhutněnou silou skály, semínko z byliny, možná i zrnko zlata a mnohé další dary... Průzračná mohu se kolemjdoucím zdát... hladivě chladná... však dokážu i hřát...

  • hx18qw.jpg


    Mrazivé krajkoví slastných prstů rozeznívá bubínky -napnutých spánků- na kraji probouzení schovávám korálky touhy do dotyků hebkosti -sametových stezek křížovým boků jak odlivem proplétám tebou sebe v prchavém čase -obscéní harmonie dechu majákem výkřiku jak žhavým uhlem dokreslíme mapou útoku -něžně erotické smrti.......


    2ngfkhf.jpg

ŠO23

25. května 2014 v 10:58


Chtěla bych do země kvetoucích orchidejí
za úsměvem Jitřenky i mdlé měsíční záře.
Chci jít tam,kde se lidé stále ještě smějí,
kde závist a sobeckost nehyzdí jim tváře.
Chtěla bych do země,kde vládne pochopení
a vlídná povaha se především tu cení,
kde lidé nesoudí se pouze podle vzhledu,
vzduch je zde sladký tak,jako lžička medu.
Vládne zde bezpečí,láska a naděje,
která vždy utěší,když lidem smutno je.
Zde plachá laň ti dá hlavu do klína,
pak zavře oči a s důvěrou usíná.
Večer slunce zajde a kraj se do tmy noří,
Jiskřičky přátelství však v srdcích stále hoří.
Proto ani tmy se tu nikdo nebojí,
všichni zde žijí v míru a v pokoji.
Kde leží tato země,kde nachází se asi?
Snad za sluneční září,zlatou,jak Vševědovy vlasy,
či za pohořím Představ,kam pouze snílci smějí,
a mohou tady zůstat,jak dlouho jenom chtějí.
A tuhle říši by všichni znáti měli
krásnou a kouzelnou,jak první jarní květ.
Moc bych si přála,aby i druzí chtěli
přeměnit na ni tenhle současný svět.....

ŠO 22

3. května 2014 v 18:15

Bylo-li na světě zásluhou blízkého člověka trochu víc lásky a dobroty, trochu víc světla a pravdy, měl jeho život smysl a zůstává navždy zapsán v našich srdcích. Upřímnou soustrast!
Přijměte upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku.

ŠO21

13. dubna 2014 v 18:23

  • V naší nejtemnější hodině V mém nejhlubším zoufalství Stále budeš mít o mě starost? Budeš mi tam nablízku? V mých zkouškach A v mých souženích Skrz náši pochybnosti A zklamání V mé zlobě V mé bouřlivosti Skrz můj strach A mých přiznáních V mé úzkosti a bolesti Skrz mou radost a můj žal V příslibu jiného zítřka Nikdy Tě nenechám odejít Protože Jsi navždy v mém srdci.........

ŠO20

26. března 2014 v 13:13


Vladuska12 25.03.2014, 23:57

....POPELUŠKO VZÁCNÁ....

Ať Vám Vaše holčička přinese mnoho radosti a šťastných chvil, ať je zdravá a roste jako z vody. Blahopřejeme k narození děťátka!

Každý zná cenu zlata. Ale ozdobou se zlato stává teprve tehdy, až je opracované. Aby se zlato stalo šperkem, aby dostalo ten správný tvar a podobu, musí nejprve projít rukama zlatníka. Materiál je stejný, ale veliký rozdíl bývá v rukou mistra, který jej zpracovává. Mnoho záleží na tom, pracuje-li zlatník zručně, citlivě, opatrně a s láskou. Malé dítě je jako ten neopracovaný kus zlata a na rodičích je, aby z něj udělali šperk....


ŠO19

3. března 2014 v 14:58

Vladuska12 03.03.2014, 14:24 Smazat

..POPELUŠKO JUKNI...STOJÍ TO ZA TO ...SMÍCH NADEVŠE.....MÁM TĚ MOC RÁDA....




Vladuska12 09.03.2014

Člověk se nejvíce zklame, když zjistí, že to, v co věřil, zhaslo, pominulo, zničilo se. Zklame se tolik, že nedokáže věřit už ani sám sobě. Co potom? Lidská duše je tak omezená svými city, že uvědomit si někdy vlastní podstatu bytí bývá velmi těžké ...



Vladuska12 10.03.2014, 23:57

Modlitba koně

Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj,
když skončena je denní práce.
Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.
Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí
a najdeš místo v mém srdci.

Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.
Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.
Nebij mne, když Ti nerozumím.
Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná,
že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.
Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,
který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.

Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit,
můj milovaný pane, nenech mne, prosím,
hladovět a mrznout a neprodávej mne.
Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt
a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti....




Vladuska12 10.03.2014, 12:09



Vladuska12 11.03.2014, 20:06

Až někde v ústraní odpověď se ti zjeví
v němých gestech Té ženy,
jíž znáš již spoustu dní,
ale až dnes bez prodlevy
vnímáš oči a náruč její plnou něhy

pak pokorně skloň svou hlavu,
touhou tou nech se vést
přes propast pošetilého klamu
pod křivkami její šíje
do hloubky jejích ženských gest.

Nelituj cesty té ani chvíli,
před sebou přec neutajíš nic
tvůj osud není zasmušilý
to poznáš sám .... uveříc!...

ŠO18

28. února 2014 v 17:52

Vladuska12 27.02.2014, 09:32

Zamilujete se, a ve vašich očích se zrodí slza, která padá k vašemu srdci a to vám zas a znovu připomene že ať milujete koholiv, nedovolte aby vám někdo sebral vaše vzpomínky.....

Život mně mnohému naučil a mnohé i bolelo...

Image and video hosting by TinyPic


Vladuska12 17.03.2014, 08:58

Propiska s tužkou se pod lampou prochází,
křičí a chvástaj se, že jim nic neschází.
Změní však najednou téma a řeší,
kdopak z nich dvou má život přec lepší.
Tužka se zamyslí a neskromně praví:
beze mě nevznikne umělec pravý!
Propiska směje se, odpoví: No a?
Ty kreslíš obrázky, já píšu slova!

Chvilku jdou dál, pak znovu se hádají.
JÁ jsem ta lepší! Obě si říkají...
Tužka se okatě podrbá na gumě,
ví už co propiska uměti nebude.
Slastně se směje a promlouvá hned:
to, co ty napíšeš nelze vzít zpět!
Propiska, naštvaná, ptá se: Oč běží?
Ty zas svou náplň si vyměníš steží!

jdou stále rovně, spor vedou dál,
snaží se ukázat, kdo je tu král.
Smutně však nakonec dochází k závěru:
že bez ruky umělce... jsou vlastně k ničemu...


Image and video hosting by TinyPic


Vladuska12 22.03.2014, 10:26

Pohled na to, co je v přírodě a umění krásné, vzbudí vzpomínky na ty, které milujeme...

Slova jsou jen písmenka, seřazená tak, aby působila na naše city. Činy jsou to, co člověka ukáže takového, jaký doopravdy je...

Existují city, které nelze vyslovit jinak než mlčením...

Srdeční záležitost nás nikdy neopustí...

Dobré časy se stávají dobrými vzpomínkami. Špatné časy se stávají dobrou lekcí...

Vnitřní krása existuje, ale je málo těch, kteří ji hledají...

Bez činů zůstává i ta nejkrásnější myšlenka bezcennou...


Image and video hosting by TinyPic

ŠO17

6. února 2014 v 20:03


ŠO16

25. ledna 2014 v 15:07

Vladuska12 25.01.2014, 13:59

Nakonec zjistíš, že ta chvíle, které jsi si nevážil-a .., byla to nejkrásnější, co Tě v životě potkalo ...


NAPROSTÁ PRAVDA POPELUŠKO MÁ VZÁCNÁ.....KDO NEPROŽIL NEPOCHOPÍ.........



Vladuska12 26.01.2014, 13:58

ŠO15

23. ledna 2014 v 17:25
 
 

Reklama